Chomutovský zimní stadión sloužil přes šedesát let, teď jde k zemi

Chomutovskému hokeji sloužil dlouhých dvaašedesát let. Byl svědkem mnoha slavných vítězství, bouřlivých oslav a potoků šampaňského i zdrcujících porážek, vln zklamání a potoků slz. Vystřídaly se na něm tisíce slavných i méně slavných hokejistů, každý chomutovský odchovanec udělal první krůčky právě na jeho ledě. Kdybychom Chomutov jako celek označili za rodinu, byl chomutovský zimák jejím právoplatným členem. Dnes z něj zbyly jen obvodové zdi skrývající hromadu suti, takže je již jasné, že se nedočká nejen české extraligy, ale už ani jediného hokejového utkání.

Chomutov historie

 

Chomutov historie

 

Již těsně po 2. světové válce založila skupinka nadšenců chomutovský hokej. Že se nejedná o žádný trapný pokus, nebo hloupý vtip, bylo jasné záhy, jelikož si klub vybudoval vlastní představenstvo a hrubou kostru týmu. Hokej se v Chomutově rychle zažíral do podvědomí obyvatelstva a hned po dvou letech od založení, roku 1947, byl hokejovému stánku položen základní kámen, který byl přivezen z nedalekého lomu, založeného právě k účelu získávání stavebního materiálu ke stavbě stadionu. Stavbu vedl jeden ze spoluzakladatelů klubu Jaroslav Bartoš, který spolu s dalšími členy i desítkami dobrovolníků odpracoval na 30 000 brigádnických hodin a pomohl tak ke stanovení termínu oficiálního otevření zimního stadionu již na 20. únor 1950. První utkání na ploše 60x30 metrů pamatuje stadion o dva měsíce dříve, 12. prosince 1949. Téhož roku se Chomutovským hokejistům podařilo probojovat do oblastního přeboru, který znamenal předstupeň nejvyšší československé soutěže.
Tehdy se ještě nehrálo na umělém ledě, ale již s vysokými mantinely. Umělá ledová plocha byla vybudována v horizontu následujících měsíců, čímž si stadion zajistil statut druhého československého hokejového stánku, pyšnícího se touto dobovou technologickou vychytávkou, hned po legendární pražské Štvanici. Co se týče hlediště, bylo zatím provizorní, tvořené násypy hlíny, místa na sezení byla pouze pro nejdůležitější hosty každého utkání a tvořily je lavičky nanošené z parku. Infrastruktura se ovšem stále vyvíjela a již brzy byly tribuny kompletní.

 

Chomutov historie

 

První památné utkání je datováno již na sezónu 1949/1950, jednalo se o přátelské utkání s několikanásobným mistrem Československa LTC Praha, které sice skončilo 21:7 pro favorita, ale pro chomutovský stadion znamenalo desetitisícovou návštěvu a velké davové šílenství. Do našeho města přijely persóny typu Zábrodský, či Konopásek, kteří spolu vsítili dohromady čtrnáct z jednadvaceti branek. Za Baník Chomutov zářil Miroslav Klůc (viz. fotografie - úvodní vhazování), který si připsal tři góly. Dalším světlým okamžikem historie stadionu byl zápas prvního kola nejvyšší soutěže o rok později. Na chomutovský led přijel Spartak Sokolovo, tribuny byly opět napěchované k prasknutí. Chomutovští tehdy především zásluhou Miroslava Klůce otočili vývoj utkání ze stavu 2:4 a do sezóny vstoupili vítězstvím nad týmem ze špičky československého hokeje. Naši borci zakončili sezónu na šestém místě.

 

ZS Chomutov


V dalších letech měly výsledky stále stupňující se tendenci. Po čtvrtém a třetím místě následoval nejlepší výsledek, který Chomutov pamatuje, a to titul vicemistra republiky ze sezóny 1955/1956. Ve stejném roce ovšem havarovalo letadlo s některými chomutovskými hráči na palubě, a tak se vrcholné okamžiky stadionu staly minulostí. V roce 1957 se svatostánek dočkal zastřešení, které bylo zkonstruováno během dvou let, čímž se stadion stal přívětivějším pro hráče i diváky. Nicméně Chomutovský tým po několika sezónách ve středu tabulky sestoupil o ligu níže, čímž odstartoval období kolísání mezi nejvyšší a druhou nejvyšší soutěží, které prakticky pokračuje až doteď.

Další velké zápasy a nápory zvědavých hokejových hlav bychom museli zařadit už do nového milénia. Ať už se jedná o rozhodující pátý zápas finále se slavnou Duklou Jihlava, která se po roce snažila navrátit do extraligy. Modrobílí za přihlížení 7400 párů očí prohráli 2:4. Úchvatnou podívanou nabídl také první zápas finálové série proti Liberci o rok později, kdy Chomutov prohrával minutu před koncem 2:4, ale zápas dokázal otočit, nebo také barážová série s Becherovkou Karlovy Vary, která skončila neúspěšně až v šestém utkání na domácím ledě. Stadion se v posledních letech chvěl také při každém příjezdu ústeckých šelem, který vždy sliboval skvělý hokejový zážitek. Také zažil obě pirátské výpravy, z nichž první ztroskotala až před branami extraligy s Mladou Boleslaví a druhá skončila šestadvacátého března posledními oslavami na ledě stařičkého stadionu. Oslavami o to hořčejšími, že se jich účastnil pouze náš soupeř - Ústečtí Lvi.

Přestože poslední zápas skončil pro stadion pohromou, fanoušci i hokejisté Chomutova na něj budou vzpomínat určitě v tom nejlepším a spíše než na velké porážky budou vzpomínat na velká vítězství. ČEZ stadion, jak zněla poslední verze jeho oficiálního názvu, nyní musí uvolnit místo pro rozšíření obchodní části města a napomoci tak novému členění na základě projektu Integrovaného plánu rozvoje města Chomutova. Je tak postupně rovnán se zemí, za pomoci nejtěžší techniky a za smutného přihlížení pamětníků.

ZS Chomutov

Co naplat, začíná nová éra v nové aréně a každý, kdo fandí chomutovskému hokeji, věří, že nová éra ponese podtitul „extraligová“. Nový stadion navržen architektem Jindřichem Smetanou má výborné předpoklady pro to, aby se zde mohla hrát utkání nejvyšší úrovně. Destinaci začleněnou do kulturně-společenského centra na klidném okraji Chomutova, excelentní zázemí pro hráče, fanoušky i novináře, kluziště užší o dva metry s možností zúžení o dalších 200 centimetrů, tréninkovou halu, rehabilitační zázemí, posilovnu, nejmodernější techniku, kapacitu pro pohodlí pěti tisícovek diváků. Vlastně poskytne vše, co je potřeba k zajištění výborné kvality ledu i hokeje. Předpokladem k úspěchu je také dobrý tým a dobří fanoušci, takže suma sumárum Chomutovu nechybí nic k tomu, aby se na konci léta vrhl na dobývání extraligy.